Mikroplasty jsou malé částice, které zůstávají v životním prostředí velmi dlouho. Nacházejí se i v živých organismech a jejich zdrojem jsou dokonce i čajové sáčky nebo žvýkačky. Mnohé studie ukazují, že tyto částice jsou škodlivé, i když k úplnému pochopení jejich zdravotních účinků je ještě daleko.
Boj proti mikroplastům
Předsednictví Rady EU se dohodlo s Evropským parlamentem na konečné verzi pravidel pro boj proti znečištění mikroplasty. Nová pravidla mají řešit rostoucí problém plastů, které se do životního prostředí dostávají v podobě pelet vyrobených z ropy a které jsou základem pro výrobu různého plastového zboží. Problém spočívá v tom, že jakmile se pelety dostanou do životního prostředí, například se rozpadnou při překládce nebo přepravě, je téměř nemožné je znovu shromáždit.
Mikroplasty jsou pevné, ve vodě nerozpustné plastové částice o průměru pět milimetrů a méně. Částice menší než jeden mikrometr (µm) se nazývají nanoplasty.
Plastové mikročástice byly nalezeny i v těch nejčistších částech Země, od hlubin Mariánského příkopu až po sníh na Mount Everestu a mraky na vrcholcích hor.
Mnohé studie z celého světa ukazují, že mikroplasty a nanoplasty jsou potenciálně škodlivé, ačkoli věda je ještě daleko od úplného pochopení těchto účinků.
Mikroplasty se do vody, půdy a vzduchu dostávají téměř odevšad. Pocházejí z plastových obalů potravin, kosmetických výrobků a syntetických tkanin. Velké množství mikroplastů se do vody dostává také při praní oblečení ze syntetických materiálů (např. fleece, nylon, polyester).
Do lidského těla se dostává s potravinami, včetně vody z plastových lahví. V této souvislosti je důležitý i způsob skladování a tepelné úpravy potravin, např. ohřívání v plastových obalech, zejména v mikrovlnných troubách, vede k uvolňování značného množství kontaminantů.
Výzkum vědců z Universitat Autònoma de Barcelona z počátku tohoto roku navíc ukázal, že i z obyčejných čajových sáčků se při vaření uvolňují miliardy mikroplastových částic. Střevní buňky je absorbují a umožňují jim proniknout i do buněčného jádra. Výsledky těchto studií byly prezentovány v časopise Chemosphere.
Během březnové konference Americké chemické společnosti (ACS) vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles oznámili: na vině jsou i žvýkačky, které mohou do úst uvolňovat tisíce částic potenciálně škodlivých mikroplastů. Poukázali na to, že částice uvolněné do slin jsou jen zlomkem plastů obsažených ve žvýkačkách; zbytek zůstává ve žvýkačce, která se pak vyhodí.
Mikroskopické kousky polymerů nejenže interagují s tělem, ale také shromažďují kontaminanty – na jejich povrchu se sorbují další škodliviny a vyvíjejí se na nich také bakterie.
V únoru byla v časopise Nature Medicine zveřejněna studie, která prokázala, že se v mozku hromadí stále větší množství nanoplastů. V mozcích zkoumaných zemřelých lidí jich bylo tolik, kolik se vejde do jedné čajové lžičky.
Podle jednoho z autorů těchto analýz, profesora Matthewa Campena z Univerzity Nového Mexika v Albuquerque, bylo v mozcích zemřelých lidí sedmkrát až třicetkrát více nanoplastu než v jiných orgánech, jako jsou ledviny, játra, plíce, cévy a varlata. Zdravotní důsledky této skutečnosti však nejsou známy.
Nedávno vědci také zjistili, že v místech s vyšší koncentrací mikroplastů je vyšší výskyt hypertenze, cukrovky a mrtvice. Příčinné souvislosti však zatím nebyly prokázány. Pokud existují, je třeba provést další výzkum.
Vědci zatím pracují na metodách izolace mikroplastů z životního prostředí a zkoumají způsoby, jak omezit hromadění mikroplastů v našem těle.
Loni na podzim navíc tým z Northwestern University (USA) zveřejnil výzkum, který ukázal, že určitá bakterie přítomná v odpadních vodách a řekách rozkládá plasty.
V březnu byl v časopise Environmental Science and Technology publikován článek vědců (z Varšavské univerzity, Varšavské univerzity přírodních a zemědělských věd, Akademie hornických umění, Rzeszówské univerzity a jedné indické univerzity), kteří prokázali, že krmení ryb a velkých vodních bezobratlých, jako jsou raci, způsobuje drcení částic mikroplastů a urychluje jejich rozklad.
Všechny tyto objevy mohou pomoci při vývoji nových metod odstraňování plastového znečištění.
Geolog, zastánce zavedení éry zvané antropocén, odhaduje, že právě beton a mikroplasty zůstanou ve vrstvách odpovídajících naší geologické éře. Jak uvedl před rokem v rozhovoru pro PAP, sedimentární vrstvy vzniklé v posledních 50 nebo 70 letech jsou plné mikroplastů.
