Nedávná studie publikovaná v časopise National Geographic se zabývá tím, jak se rychlost skrývání stala evoluční výhodou. Interakce mezi očima a mozkem je zásadní pro to, jak lidé interpretují realitu. Přestože obrazy, které vnímáme, ne vždy odpovídají tomu, co se skutečně děje, toto smyslové spojení sehrálo klíčovou roli v evoluci a přežití druhu, uvádí National Geographic. Kde je však hranice?
Pravdou je, že zrak začíná u specializovaných buněk v sítnici, známých jako tyčinky a čípky, které zachycují intenzitu a barvu světelných paprsků procházejících rohovkou. Tyto signály jsou vysílány do mozku, který je interpretuje a umožňuje nám například vychutnat si barevnou podívanou na západ slunce.
Kromě zachycení obrazu mají oči schopnost zaostřit a rozpoznat nečekané pohyby během několika milisekund – schopnost, která v pravěku znamenala rozdíl mezi životem a smrtí. Hominidé, kteří rychle reagovali na vizuální podněty, měli větší šanci vyhnout se útokům predátorů.
Sakadické pohyby a jejich důsledky
Klíčem k této schopnosti jsou sakadické pohyby: rychlé pohyby očí, které nám umožňují efektivně prohledávat okolí.
Během rozhovoru nezůstávají oči upřeny do jednoho bodu na tváři mluvčího, ale nevědomě se pohybují mezi očima, ústy, nosem a dalšími prvky okolí. Trajektorii těchto pohybů si však nezapamatováváme, pouze nehybné obrazy, které tvoří náš celkový vjem.
Tento mechanismus je adaptivní reakcí na fyzická a kognitivní omezení naší biologie. Abychom obsáhli celé zorné pole se stejnou jasností, potřebovali bychom mnohem větší, energeticky náročné oči a mozek. Místo toho mozek „vyplňuje“ informační mezery, aby vytvořil souvislý obraz. Tato strategie je sice účinná, ale zranitelná: iluzionisté a kouzelníci ji používají k vytváření podvodů.
Věda odhaluje limity vizuálního vnímání
Studie zveřejněná v časopise Nature Communications se zaměřila na sakadické pohyby a umožnila vědě lépe pochopit vztah mezi vnímáním a zpracováním informací mozkem. Podle výzkumu Klastru pro pokročilé technologie v oblasti inteligence na Technické univerzitě v Berlíně (TU Berlin) mohou tyto pohyby trvat 20 až 200 milisekund v závislosti na vzdálenosti, kterou pohled urazil. Například při čtení je průměrná doba mezi jednotlivými slovy pouze 20 až 30 milisekund.
Studie také nastolila klíčovou otázku: Co se stane, když se objekt pohybuje rychleji než naše oči? Odpověď podle vědců zní, že se jednoduše stane neviditelným. Zjistili také, že rychlost sakadických pohybů každého jedince předpovídá práh, při kterém podnět přestává být vnímatelný.
Konkurenční výhoda v moderním světě
Genetická variabilita propůjčuje některým lidem větší rychlost očních pohybů, což jim dává výhodu v situacích, které vyžadují velmi rychlé reakce. Vědci předpokládají, že tato vlastnost může být vlastní profesionálům, jako jsou hráči akčních her, fotografové přírody, řidiči závodních automobilů a hráči baseballu.
Tato schopnost jim umožňuje zachytit prchavé detaily a činit přesná rozhodnutí ve zlomcích vteřiny – což je nepostradatelná schopnost pro úkoly, jako je vyhrát hru, spatřit zvíře v buši, řídit jednomístný vůz formule 1 nebo odpálit míček rychlostí 150 kilometrů za hodinu. V oborech, jako je fotografování, však příprava a znalost situace, stejně jako nevyhnutelný podíl náhody, stále hrají klíčovou roli při dosahování vynikajících výsledků.
Mimo sportovní nebo uměleckou oblast otevírají tato zjištění také nové cesty výzkumu v oblasti neurovědy, kognitivní psychologie a designu vizuálních rozhraní. Pochopení limitů a schopností lidského zrakového systému může ovlivnit vývoj systémů rozšířené reality, vojenského výcviku a asistenčních technologií pro zrakově postižené, a otevřít tak nové obzory pro praktické využití poznatků o sakadických pohybech.
