Každodenní jev dostal vědecké vysvětlení díky dětské zvídavosti. Za tak běžným gestem, jako je namáčení rukou do vody, se může skrývat složitá biologická reakce s vědeckou hodnotou. Dlouhá léta se zdálo, že vrásčité prsty po koupání jsou zanedbatelným jevem.
Jednoduchá otázka položená jedním dítětem však toto vnímání změnila a vedla k objevu, že se jedná o složitý evoluční mechanismus.
Dětská otázka: „Tvoří se vrásky na prstech vždy stejným způsobem?“ nenechala biomedicínského inženýra z Binghamtonské univerzity (USA) lhostejným, ale vedla ho k zahájení studie, která může najít uplatnění v medicíně a soudním lékařství.
Vzor, který se opakuje jako otisk prstu
Aby otestovali, zda se vrásky opakují , provedli Herman a jeho kolegyně Rachel Leitinová experiment s dobrovolníky. Po půlhodinovém ponoření prstů do vody pořídili detailní fotografie. O den později postup zopakovali.
Výsledek byl zarážející: vrásky na prstech sledovaly pokaždé přesně stejnou linii. Ukázalo se tedy , že vrásky nevznikají náhodně, ale mají pevný a jedinečný vzor, téměř jako druhý otisk prstu.
Tento objev, publikovaný v časopise Journal of the Mechanical Behaviour of Biomedical Materials, ukázal, že rýhy vytvořené vlhkostí nejsou dočasné a beztvaré, ale trvalé značky aktivované za určitých podmínek.
Nejedná se o otok, ale o neurologickou reakci.
Dlouho se mělo za to, že prsty se vrásní jednoduše proto, že absorbují vodu. Několik studií však ukázalo, že aby k tomuto efektu došlo, musela by se kůže zvětšit nejméně o 20 %, což se v praxi neděje.
Skutečné vysvětlení je složitější: když se voda dostane do kontaktu s kůží, prochází potními kanálky a mění rovnováhu solí ve vnější pokožce. Tuto změnu zaznamenají nervová vlákna, která vyšlou signál do mozku, jenž v reakci na to přikáže cévám, aby se stáhly.
„Cévy svou polohu příliš nemění: trochu se pohybují, ale vzhledem k ostatním cévám jsou docela statické,“ vysvětluje Herman. „To znamená, že vrásky by se měly tvořit stejným způsobem, a my jsme prokázali, že se tak děje.“
Další test tuto teorii potvrdil: jeden ze studentů ve studii měl poškozený střední nerv v prstech. Když ponořil ruce do vody, prsty se mu nevrásnily. „Žádné vrásky!“ – hlásil Herman. To vyloučilo teorii otoku jako hlavní příčinu.
Evoluční výhoda s forenzním využitím
Funkce tohoto jevu má také evoluční podtext. Vědci poznamenávají, že dočasné vrásky zlepšují přilnavost na mokrém povrchu, což usnadňuje manipulaci s mokrými předměty nebo bezpečný pohyb v kluzkém prostředí.
Navzdory své užitečnosti tyto stopy nezůstávají, protože mohou snižovat citlivost na dotek nebo zvyšovat riziko zranění. Proto organismus aktivuje tento mechanismus pouze při dlouhodobém kontaktu s vodou.
Kromě evolučních poznatků mohou mít tato zjištění i praktické využití, zejména v oborech, jako je soudní lékařství. Pochopení toho, jak a proč se tyto vzory tvoří, by mohlo pomoci identifikovat těla, která byla ve vodě, nebo zlepšit biometrické systémy ve vlhkém prostředí. Hermanův otec, bývalý britský policista, ostatně během své kariéry čelil podobným výzvám.
„Biometrii a otisky prstů mám vryté do mozku,“ říká výzkumník, který tento objev považuje za začátek řady nových studií. „Připadám si jako dítě v cukrárně, protože tolik vědy neznám.“
