Vědci objevili důkazy o sluneční bouři nebývalé síly, která se odehrála před 14 300 lety, a nabízí tak důležité informace o budoucích rizicích pro naše moderní technologie.
Vědci nedávno objevili důkazy o sluneční bouři nebývalé síly, která Zemi zasáhla před 14 300 lety, na konci poslední doby ledové. Tato událost, mnohem intenzivnější než jakákoli sluneční bouře zaznamenaná v moderní době, přitáhla zvláštní pozornost vědecké komunity. Tyto objevy zdůrazňují význam pochopení potenciálního dopadu extrémních slunečních bouří na náš technologický svět. Díky novému chemicko-klimatickému modelu vyvinutému mezinárodním týmem vědců můžeme nyní lépe posoudit intenzitu a důsledky těchto minulých slunečních událostí.
Extrémní sluneční bouře z roku 12350 př. n. l.
V roce 12350 př. n. l. byla zaznamenána sluneční bouře mimořádné intenzity. Byla o 18 % silnější než událost z roku 775 n. l., která byla dříve považována za nejsilnější sluneční bouři zaznamenanou v datech z letokruhů stromů. Odhaduje se, že tato starověká bouře byla více než 500krát silnější než částečná bouře z roku 2005, která byla nejsilnější v historii moderních satelitních pozorování. Extrémní sluneční události, ačkoli jsou vzácné, mají významný dopad na naši planetu. Kromě události z roku 12350 př. n. l. došlo k dalším významným bouřím v letech 994 n. l., 663 př. n. l., 5259 př. n. l. a 7176 př. n. l.. Je velmi důležité odlišit tyto události od jiných slunečních událostí, jako byla například Carringtonova událost z roku 1859, která byla jiným druhem sluneční ejekce bez sluneční bouře.
Důkazy slunečních bouří v letokruzích stromů
Sluneční bouře způsobují výrazné zvýšení produkce kosmogenních izotopů, jako je radiouhlík (14C), v naší atmosféře. Tyto vysoké hodnoty se pak ukládají do letokruhů stromů a slouží jako přesné kosmické orientační body. Tyto vrcholy jsou známé jako Miyakeho jevy, podle japonského badatele, který je jako první objevil. Miyakeho jevy umožňují přesné určení kalendářních let v plovoucích archeologických chronologiích. Tento výzkum má zásadní význam pro pochopení a potenciální zmírnění rizik našeho moderního technologického světa. Pochopení rozsahu tohoto jevu je nezbytné pro posouzení rizik, která budoucí sluneční bouře představují pro moderní infrastrukturu, jako jsou satelity, elektrické sítě a komunikační systémy.
Model pro pochopení slunečních bouří v minulosti
Pro analýzu intenzity radiokarbonového vrcholu v roce 12350 př. n. l. vyvinul mezinárodní tým pod vedením postdoktorandky Ksenie Golubenko a profesora Ilji Usoskina z univerzity v Oulu ve Finsku inovativní chemicko-klimatický model SOCOL:14C-Ex. Tento model byl vyvinut za účelem rozluštění dílčích slunečních bouří během poslední doby ledové. Nový model ukázal, že radiokarbonový vrchol v roce 12350 př. n. l. představuje nejsilnější sluneční dílčí bouři, jaká kdy byla zaznamenána. Golubenko zdůraznil, že tato dávná událost je jediným známým případem extrémních slunečních dílčích událostí mimo holocén, tedy posledních 12 000 let stabilního teplého klimatu. Model rozšiřuje naše možnosti analýzy datování radiokarbonových jevů i v ledovcovém klimatu.
Důsledky pro moderní svět
Objev této extrémní sluneční bouře má důležité důsledky pro naše chápání rizik spojených s budoucími slunečními bouřemi. Sluneční bouře mohou způsobit výpadky satelitů, poškodit elektrické sítě a ovlivnit komunikační systémy, což zdůrazňuje důležitost posouzení těchto rizik pro naši moderní technologickou infrastrukturu. Objev události z roku 12350 př. n. l. zavádí nový referenční scénář pro sluneční bouře. Pochopení těchto minulých událostí je nezbytné pro předvídání a zmírnění potenciálních dopadů budoucích bouří. Jak se můžeme s rostoucí závislostí na technologiích na tyto kosmické hrozby lépe připravit?
