Nanočástice zlata mohou obnovit zrak u lidí s makulární degenerací a dalšími onemocněními sítnice.
Vědci z Brownovy univerzity v USA vyvinuli techniku, která dokáže obnovit zrak u zvířat s onemocněním sítnice pomocí injekcí nanočástic zlata.
Postup zahrnuje vstříknutí drobných částic zlata do oka, které se „přichytí“ k vnitřním buňkám sítnice, a po vstříknutí tekutého roztoku nanočástic výzkumníci pomocí infračerveného laserového světla promítají na sítnici různé tvary.
Studie vysvětluje, že „tento nový přístup využívá nanočástice vstříknuté přímo do sítnice k obejití poškozených fotoreceptorů. Když je na nanočástice zaměřeno infračervené světlo, vytvářejí malé množství tepla, které aktivuje bipolární a gangliové buňky stejným způsobem jako impulzy fotoreceptorů.
Jelikož jsou tedy fotoreceptory postiženy především při onemocněních, jako je makulární degenerace, má tato strategie potenciál obnovit ztracené vidění. Prozatím je tato léčba stále ve fázi experimentu, ale v budoucnu by mohla být účinnou alternativou pro lidi trpící očními chorobami.
Jiarui Ni, postdoktorandský výzkumný pracovník Národního institutu zdraví, říká: „Jedná se o nový typ sítnicové protézy, která by potenciálně mohla obnovit zrak ztracený v důsledku degenerace sítnice , aniž by vyžadovala složitý chirurgický zákrok nebo genetickou modifikaci.“ Kromě toho se domnívá, že „tato technika by mohla změnit paradigma léčby degenerativních onemocnění sítnice“.
Může být testována na lidech?
Pro použití na lidech navrhují vědci systém, který kombinuje nanočástice s laserovým systémem připevněným k brýlím. Kamery v brýlích by shromažďovaly údaje o vnějším světě a používaly je k ovládání infračerveného laseru tak, aby laserové pulzy stimulovaly nanočástice v sítnici člověka a umožnily mu vidět.
Na druhou stranu studie zdůrazňuje, že „protože roztok nanočástic pokrývá celou sítnici, mohla by nová metoda potenciálně pokrýt celé zorné pole. A protože nanočástice reagují spíše na blízké infračervené světlo než na viditelné světlo, systém by nemusel nutně narušovat zbytky zraku, které by mohly u lidí přetrvávat.“
Výzkumníci však zdůrazňují, že je zapotřebí dalšího výzkumu, než bude možné tento přístup vyzkoušet v klinickém prostředí, i když předběžné studie naznačují, že by to mohlo být možné.
