Archeologové a vědci se stále snaží rozluštit původ lebky.
Archeologové a vědci učinili ve středočínské provincii Che-nan archeologický objev, který zpochybnil některé z předních teorií o evoluci člověka. To, co se zdálo být rutinním výkopem zemědělců v Chuyongtungu, se ukázalo být jedním z nejpřekvapivějších objevů v paleoantropologii v poslední době: 300 000 let stará lebka, která neodpovídá žádnému dosud známému lidskému druhu.
Pozůstatky analyzoval tým čínských a evropských vědců a archeologů, který dospěl k závěru, že lebka je bezprecedentní kombinací moderních a primitivních rysů. Tato kombinace vyvolává vážné otázky o evolučních liniích homininů v Asii, zejména v období středního pleistocénu, klíčovém období lidské diverzifikace.
Lebka, o níž se archeologové domnívají, že patří dospívajícímu člověku ve věku asi 12-13 let, má nápadně moderní obličej, podobný obličeji moderního Homo sapiens. Jiné části lebky, jako je spodní čelist a celkový tvar lebky, však připomínají spíše primitivní druhy, jako je Homo erectus, nebo dokonce archaické formy hominidů, které existovaly mnohem dříve. Takové kombinace nebyly dosud v Asii zaznamenány.
Podle archeologů je nález o to záhadnější, že fosilie nezapadá do žádného z již známých druhů, jako je Homo erectus, Homo sapiens nebo Denisovan. Odborníci se domnívají, že by se mohlo jednat o nový druh člověka nebo přinejmenším o přechodnou populaci mezi archaičtějšími formami a moderními lidmi.
Archeologové a vědci se stále snaží rozluštit původ lebky.
Jedním z nejzajímavějších aspektů tohoto nálezu je kontext, v němž byl učiněn. Hualondong je archeologickou lokalitou, o kterou roste zájem již mnoho let, ale až dosud zde nebyl takto významný nález. Skutečnost, že fosilie byla nalezena v oblasti tak vzdálené od Afriky, kolébky lidstva, také posiluje myšlenku, že Asie hrála v evoluci člověka mnohem aktivnější a rozmanitější roli, než se dosud předpokládalo.
Vědci poznamenávají, že teenager, kterému lebka patřila, mohl být podobně vysoký jako moderní člověk, ačkoli v jeho kostní struktuře byly některé rysy, které ho odlišovaly od moderní populace. Vývoj jeho zubů a uzavření lebečních švů naznačují, že byl v procesu růstu, což rovněž poskytuje informace o biologii skupiny, k níž patřil.
Podle archeologů vedla koexistence moderních a primitivních rysů odborníky k domněnce, že tato fosilie může představovat ranou formu Homo sapiens, odlišnou od té, která se vyvinula v Africe. Mohlo by se také jednat o hybridní populaci, která vznikla v důsledku vícenásobných kontaktů mezi různými lidskými druhy v regionu, například Denisovany a dalšími dosud neznámými skupinami.
Ať tak či onak, tento objev poukazuje na složitost lidského rodokmenu. Až dosud většina tradičních teorií vycházela z hypotézy, že Homo sapiens vznikl v Africe asi před 300 000 lety a poté se rozšířil po celém světě. Tato fosilie však naznačuje, že evoluce člověka nebyla lineárním nebo centralizovaným procesem, ale propojenou sítí populací, které se vyvíjely různou rychlostí a za četných genetických výměn.
Podle archeologů jsou důsledky tohoto objevu tak hluboké, že jej mnozí vědci již přirovnávají k objevu Homo floresiensis v Indonésii, známého jako „hobit“, nebo k denisovanským fosiliím nalezeným na Sibiři. Všechny tyto objevy nutí odborníky revidovat mapu lidské evoluce a otevírají nové možnosti, včetně existence dosud nezařazených lidských druhů.
Mezitím vědci a archeologové pokračují ve vykopávkách v Hualondongu v naději, že najdou nové pozůstatky, které umožní lépe pochopit historii této záhadné populace. Objev fosilií je mezitím již nyní označován za jeden z nejdůležitějších objevů století v oblasti paleoantropologie, který má potenciál změnit naše chápání toho, odkud pocházíme a jak jsme se stali tím, kým jsme.
