V hlubinách Atlantského oceánu se skrývá obří geologický pozůstatek, který se vynořil… v laboratořích geologů. Vědci objevili obrovské zkamenělé vlny pohřbené více než 1 000 metrů pod dnem oceánu u pobřeží Guineje-Bissau v západní Africe. Tento objev je mnohem víc než jen sedimentární jev: převrací naše představy o vzniku Atlantského oceánu a jeho vztahu ke globálnímu klimatu před více než 100 miliony let.
Podvodní vlny bahna vysoké jako Eiffelova věž
Tyto obří vlny, nazývané sedimentační vlny nebo „obrysové drifty“, jsou až 300 metrů vysoké a více než kilometr dlouhé. Byly objeveny díky seismickým datům, která byla porovnána s výsledky vrtů ze 70. let 20. století. Jejich historický a klimatický význam byl však uvědoměn teprve nedávno v rámci studie.
Vytvořily se v oblasti zvané Brána rovníkového Atlantiku, což je geologická spojnice Afriky a Jižní Ameriky. Tato „brána“ se objevila během oddělování kontinentů superkontinentu Gondwana v druhohorách, kdy Zemi obývali dinosauři.
Atlantský oceán je starší, než se dosud předpokládalo
Až dosud se vědci domnívali, že k tomuto zásadnímu objevu Atlantického oceánu došlo přibližně před 113 až 83 miliony let. Podle nových analýz však vznik mořského spojení ve skutečnosti začal přibližně před 117 miliony let. Jde samozřejmě jen o korekci o několik milionů let, ale má to zásadní důsledky pro pochopení tehdejšího klimatu.
Tento objev totiž způsobil zásadní změny v cirkulaci vod mezi slanými pánvemi jižního Atlantiku a sladšími vodami středního Atlantiku. Výsledek? Jakýsi „podvodní vodopád“ způsobený rozdílem v hustotě těchto vodních mas vytvořil obří vlny bahna.
Když tektonika určuje klima
Význam tohoto objevu dalece přesahuje rámec mořské geologie. Ukazuje přímou souvislost mezi pohybem tektonických desek, oceánskou cirkulací a globálním klimatem. Zdá se, že objev rovníkové chodby zpočátku přispěl k dočasnému oteplení klimatu tím, že snížil účinnost ukládání uhlíku ve vznikajících pánvích.
Jakmile se však zvýšila propojenost moří, cirkulace světového oceánu se stabilizovala, což vedlo k trvalému ochlazení klimatu na konci křídy. Jinými slovy, tento „přechod“ hrál klíčovou roli v regulaci klimatu na celoplanetární úrovni.
Poučení pro naši klimatickou budoucnost
Pochopení toho, jak minulé oceánské cirkulace ovlivňovaly klima, je zásadní pro předvídání dopadů současných klimatických změn. Jak připomíná výzkumník Wisdin Nicholson, jeden z autorů studie:
„Oceánské proudy hrají klíčovou roli při regulaci globálních teplot. Poruchy, které dnes způsobuje například tání ledovců, by mohly mít vážné následky.“
Tento objev je důraznou připomínkou toho, že globální rovnováha je často řízena neviditelnými a hlubokými mechanismy, které někdy zůstávají skryté po miliony let. A právě jejich rozluštěním nám věda dává klíč k pochopení – a možná i zmírnění – otřesů, které přijdou.
