Stoupající hladina oceánů bude pro lidstvo klíčovou výzvou po zbytek století i po něm, a to i v případě, že se podaří omezit globální oteplování pod +1,5 °C. Vědci tvrdí, že boj s důsledky tohoto jevu by mohl stát přibližně 1 000 miliard dolarů ročně, varovali v úterý.
Stoupající hladina oceánů bude pro lidstvo velkou výzvou po zbytek století i v dalších letech, a to i v případě, že se globální teploty udrží pod 1,5 °C. Vědci odhadují, že boj proti stoupající hladině by mohl stát přibližně 1 000 miliard dolarů ročně.
Tento environmentální problém by se mohl proměnit i v problém ekonomický. Jak totiž ukázaly předchozí studie, bez ochranných staveb, jako jsou hráze, by dodatečné zvýšení hladiny moře o 20 cm mohlo způsobit roční povodňové ztráty ve 136 největších pobřežních městech světa ve výši téměř 1 000 miliard dolarů.
Analýzy ukazují, že rychlost zvyšování mořské hladiny se za 30 let zdvojnásobila a dosáhla již 10 cm. Pokud bude tento trend pokračovat, mohla by se tato rychlost do roku 2100 zdvojnásobit na téměř jeden centimetr ročně.
„Omezení globálního oteplování na 1,5 °C“, jak stanoví nejambicióznější cíl Pařížské dohody, ‚by bylo velkým úspěchem‘ a zabránilo by mnoha dramatickým dopadům změny klimatu. „Ale i v případě splnění tohoto cíle by se zvyšování hladiny moří mohlo zrychlit na takovou úroveň, že by bylo velmi obtížné se mu přizpůsobit,“ varuje Chris Stocks, hlavní autor studie.
Podle předchozích studií by bez ochranných staveb, jako jsou hráze, mohlo zvýšení mořské hladiny o dalších 20 cm způsobit ve 136 největších pobřežních městech světa roční povodňové ztráty ve výši přibližně 1 bilionu dolarů.
V současné době žije přibližně 230 milionů lidí ve výšce menší než jeden metr nad hladinou moře a více než miliarda lidí žije ve výšce menší než 10 metrů nad hladinou moře.
Tání ledu a oteplování vody
Zvyšování hladiny moří je především důsledkem tří jevů: tání ledovců, tání horských ledovců a rozšiřování oceánů, které absorbují více než 90 % přebytečného tepla spojeného s lidskou činností.
Podle Chrise Stokese, rovněž profesora na Durhamské univerzitě (Velká Británie), současné oteplení o 1,2 °C ve srovnání s předindustriální érou již stačí k tomu, aby oceány v příštích staletích stouply o několik metrů. Vědecké prognózy však naznačují, že pokud nedojde k drastickému snížení emisí, dojde do roku 2100 k nárůstu o 2,7 °C.
Výzkumný tým analyzoval nejnovější publikace od poslední velké zprávy IPCC a zaměřil se na příspěvek ledovců, který panel OSN kvůli nejistotě plně nezohlednil.
Od té doby se však „situace vyjasnila“. V roce 2021 prognózy IPCC naznačovaly „pravděpodobné“ zvýšení hladiny moří o 40-80 cm do konce století v závislosti na trajektorii emisí. „Pravděpodobně směřujeme k horní hranici tohoto rozmezí a možná ještě výše,“ domnívá se dnes Stokes.
Ledovce jsou zranitelnější, než se předpokládalo
Satelitní pozorování ukazují, že ledovce obsahující dostatek vody na zvýšení hladiny oceánů o 65 metrů reagují na oteplování mnohem rychleji, než se očekávalo.
Grónsko a Západní Antarktida nyní ztrácejí přibližně 400 miliard tun ledu ročně – tento objem se od 90. let 20. století zčtyřnásobil a je mnohem větší než horské ledovce.
„Dříve jsme si mysleli, že Grónsko nebude reagovat, dokud teplota planety nedosáhne 3 °C,“ zdůrazňuje Chris Stokes. Podle jeho slov však „současný konsenzus ohledně bodu zvratu pro Grónsko a Západní Antarktidu je na úrovni 1,5 °C“.
Vědci také porovnali tyto změny se změnami v minulých geologických obdobích. Zhruba před třemi miliony let, kdy byla hladina CO₂ srovnatelná s dnešní, byly oceány o 10-20 metrů výše než nyní.
Takže, uzavírá Chris Stokes, „pokud chceme zpomalit zvyšování hladiny moří v důsledku tání ledovců, zřejmě se budeme muset vrátit k teplotám nižším, než jsou nyní.“ Abychom situaci stabilizovali „na přijatelné úrovni, musíme stanovit dlouhodobý teplotní cíl blízký +1 °C nebo dokonce nižší“.
